Třetím farářem byl JUC. Jan Amos Tabach, o němž lze užít slov velkého biskupa Jana Amose Komenského: „Rodem Moravan, jazykem Čech, povoláním bohoslovec.“

Ano, vyšel z Moravy; narodil se 15. května 1891 v Kozlovicích na Valašsku. Gymnázium vystudoval v blízkém Místku a teologická studia na Cyrilometodějské fakultě v Olomouci, kde byl 5. července 1916 vysvěcen na kněze arcibiskupem Lvem Skrbenským.

Po vysvěcení sloužil pět let jako římskokatolický kaplan v Kyjově, Ivanovicích, Tovačově a Prostějově. Moravské prostředí ho obohatilo hlubokou vnitřní zbožností. S živým zájmem sledoval snahy o církevní reformy, založení časopisu „Právo národa“ a utvoření Jednoty katolického duchovenstva.

A toto dvojí – hluboká vnitřní zbožnost a touha po reformách, spolu s vlivem čsl. kněží Pavlíka – Gorazda a Rostislava Stejskala – ho přivedlo do Církve československé. 15. října 1921 se stává farářem v Třebíči a od 1. července 1923 farářem v Kolíně.

Dne 5. června 1926 byl pohřeb choti bratra faráře Tabacha, sestry Marie Tabachové, zemřelé v mladém věku 24 let. Zůstaly po ní dvě malé dcerky – Alenka a Jiřinka. Ohromná účast na pohřbu svědčila o lásce a vážnosti, které se těšila pro svou milou povahu.

V listopadu 1926 se bratr farář Tabach znovu oženil, a to se sestrou Ludmilou Hlavsovou, učitelkou, která se mu stala po všechna další léta oddanou manželkou a malým děvčátkům starostlivou maminkou, ale i výraznou osobností náboženské obce v oblasti sociální práce a charitativní služby jako předsedkyně Sesterského sdružení.

V rozsáhlé kolínské farnosti působil bratr farář plných 22 let: bohoslužby na mnoha místech farnosti, svátosti, výuka náboženství, agenda úřadu – a k tomu stavba Husova sboru v Kolíně, postaveného v novořeckém slohu a slavnostně otevřeného 12. června 1932, a o rok později filiálního Husova sboru v Týnci nad Labem! – To však není úplný výčet. Po vyčerpávající duchovenské službě nalezl ještě čas, že vedle svého teologického vzdělání nabyl absolvováním právnické fakulty na Masarykově univerzitě v Brně vzdělání právnického, které ho potom kvalifikovalo k tomu, aby mohl říci své slovo při tvorbě Ústavy CČS.

Když v prosinci 1940 zemřel biskup Stanislav Kordule, duchovenstvo východočeské diecéze postavilo J. A. Tabacha jako jednoho ze tří kandidátů. 20. dubna 1941 byl zvolen biskupem východočeské diecéze; nebyl však potvrzen německými úřady. Jeho volbu potvrdilo až ministerstvo školství a osvěty ČSR 8. června 1945 a dnem 15. září téhož roku mohl nastoupit biskupský úřad.

Třetí biskup východočeské neboli královéhradecké diecéze navazoval na tradici svých předchůdců, biskupů G. A. Procházky a Stanislava Kordule, svou velkou obětavostí a horlivostí ve službě. Nikdy nehledal lidskou slávu, ale vždycky slávu Boží; věrně sloužil Pánu i lidem. Jeho bohoslužby měly hloubku vnitřní zbožností. Nevyznačoval se patosem, jeho kázání měla klidnou vypravěčskou formu. Působil svým klidem a rozvahou, a nadevše získával dobrotou srdce.

Po osmi letech, ku konci května 1953, biskup Tabach odešel s čistým svědomím do ústraní; odstěhoval se zpět do Kolína, kde na Zálabí, u lesa si s manželkou zakoupili skromný domeček.

1. března 1971 se uzavřel běh biskupova 80-letého pozemského života a on odešel „v radost svého Pána.“

Sestra Ludmila Tabachová přežila svého chotě o 14 let; v posledních dvou letech před smrtí žila v Domově důchodců „Hačka“ Hradec u Stříbrné Skalice, kde jsem ji navštěvoval, těše se vždy na setkání s ní.

K setkání manželů Tabachových „u nohou Pána Ježíše“ došlo 20. května 1985, když se uzavřela 94-letá pozemská pouť této vzácné ženy.

Na hřbitově v Kolíně je prostý pomník s označením „Rodina Kašparova a Tabachova.“ Skoro vždy, když odcházím z pohřebního obřadu ze smuteční síně, jdu k tomuto hrobu, abych se tu pomodlil modlitbu Páně a prosbu: „Prosím Tě, Pane, buď jim věčným Světlem.“

Th. Paed. Mgr. Oldřich Mach